Jmenuji se Jana. Když jsem byla mladší, přála jsem si, abych se jmenovala jinak. Já jsem toho jako malá vlastně chtěla docela dost. Pamatuji si, že jsem dostala k nějakým narozeninám knížku, kde vystupovaly různé fantasy postavy, mimo jiné i jednorožci. Od chvíle, kdy jsem ji přečetla, jsem nedokázala myslet na nic jiného než na to, jak moc bych si přála se dostat do nějakého kouzelného světa a mít jednorožce.

Dneska mi to připadá směšné, ale tehdy to bylo něco jako takový záchranný sen, ke kterému jsem se vracela vždycky, když mi bylo smutno nebo jsem byla znuděná. Taky jsem tou dobou sbírala různé postavičky koní a jednorožců. Byla jsem do toho úplně zažraná!

Jako snad všechny děti jsem každý večer sledovala Večerníček. Určitě si pamatujete Včelí medvídky, byl to jeden z mých nejoblíbenějších. Dokonce jsem měla knížku, která byla o Včelích medvídcích. Byly v ní i noty na tuto písničku:

Zatím jsem mluvila jenom o věcech, které jsou mi příjemné a milé, proto by se teď hodilo napsat něco o tom, co ráda nemám. Tabulky. Doteď jsem nepřišla na to, proč jsou mi tak nesympatické.

J

A

N

A